Rozumím výhradám vůči p. Andreji Babišovi, nerozumím nadšení, které se strhlo kolem generála Petra Pavla.
V druhém kole existuje i možnost hodit protestní bílý lístek nebo prázdnou volební obálku.
Někde je to velmi využívaná možnost, i když stejně jako v Česku jsou tyto hlasy počítány jako neplatné. Při prezidentských volbách ve 2. kole ve Francii v roce 2017 lidé odevzdali 11,5% procenta neplatných hlasů (vote blanc), v roce 2022 to bylo 6,4%.
Je to čistší řešení než taktické hlasování pro menší zlo nebo neúčast ve volbách. Velký počet protestních hlasů může pro budoucnost stimulovat vstup jiných subjektů do politiky a ukazovat potřebnost změny a reforem. A je to důležitá informace pro všechny.
Proč nevolím generála Pavla: Byl příliš spojen s minulým systémem a nevím, jaké má politické názory nyní. Nelíbí se mi jeho blízkost k zahraničnímu lobbistovi. Připustil možnost omezení svobody slova.
Co zastává Petr Pavel jako politik ?
V životopise z roku 1987 jehož text je na iDNES, p. Pavel na mnoha místech zdůrazňuje svou oddanost KSČ a systému, který zde vládl před rokem 1989. Text je za hranicí povinného rituálu, vytváří dojem, že ho napsal spolehlivý komunista a zastánce socialistického zřízení. Z KSČ vystupuje v prosinci 1989. Stal se pak elitním postupně nejvýše postaveným vojákem. Myslím ale, že na prezidenta se symbolikou té funkce by ani 33 let po revoluci kandidovat neměl.
Zatím jsme za prezidenty měli osobnosti s dlouhodobě známými a vyhraněnými názory.
Václav Havel, než se stal prezidentem, byl bojovníkem za svobodu a byl za to opakovaně vězněn. Jeho tvorba i jeho osobní příklad byly inspirací pro život v pravdě. Václav Klaus, když se stal prezidentem, měl již za sebou bohatou kariéru sebevědomého ekonoma, politika, ministra financí a předsedy vlády, po revoluci hluboce ovlivnil způsob přeměny našeho hospodářství, ve vztahu stát – jednotlivec je vždy na straně jednotlivce. Také Miloš Zeman při nástupu do funkce prezidenta byl již vyprofilován jako významný a názorově jasně vyhraněný politik.
Generál Pavel ale zatím nemá legitimitu autentického politika, ta se musí odpracovat na poli idejí a politického soupeření. Zatím o jeho politických názorech něco málo víme z jeho předvolebních materiálů a dosavadního průběhu kampaně. Ale jsou to většinou obecnější tvrzení se kterými by jen málokdo nesouhlasil. V jeho prezidentská vize je mnoho jednotlivostí, mezi detailní priority se dostala například podpora rozvoje malých modulárních jaderných reaktorů. Pavel chce moderovat debatu o výběru lokalit pro jejich umístění. A chce také jednat s dodavateli reaktorů a prosazovat změny legislativy, které rozvoj této technologie umožní. MMJR jsou možná sympatická technologie, ale toto nemá být mezi pracovními úkoly prezidenta ČR. Patří to pod některé vládní ministerstvo, jednání s dodavateli by měl vést ČEZ nebo jiná energetika.
Nebo vezmu-li například část, která se týká vzdělávání, obsahuje nezpochybnitelné priority typu: „mějme školství, které lépe poslouží potřebným i velmi nadaným“, nebo „ředitelé škol by měli být méně zatíženi administrativou“, případně „vzdělání by se mělo věnovat více pozornosti a peněz“. Ale obsahuje také proklamace vyvolávající rozpaky: „prezident bude zdůrazňovat, že vzdělávání začíná již v mateřské škole“, „prezident bude zvyšovat prestiž ředitelů a všech pedagogických i nepedagogických pracovníků, kteří posouvají školství do 21. století“. Když už jít do detailu, tak by se měly nastolovat politické otázky, jako jsou například: míra svobody jednotlivých škol, jaký vliv na obsah a formu vzdělávání ve školách mají mít rodiče nebo jaká má být míra inkluze.
Od prezidenta očekáváme, že bude moderovat diskuzi k aktuálním základním otázkám, které naše republika řeší, a bude k nim mít jasné stanovisko. Například jak má být v Evropské unii rozdělena moc mezi členské státy a evropské orgány. Je zastáncem spíše federální Evropy nebo unie suverénních států ? Nebo například společnost rozděluje postoj k migraci. K té se Petr Pavel vyjadřuje na svém webu – ale tak, že se to musí líbit každému. Říká, že se máme zachovat správně a solidárně a nepřipustit nelegální migraci. Samozřejmě, ale skutečná otázka se týká legální migrace; její míry a regulace. Nepíše se tam, co si Petr Pavel myslí o společném řešení problematiky uprchlíků v rámci EU, což bylo a zase bude předmětem sporů. Ale to jsou jen příklady.
Politický světonázor je souborem filosoficky konzistentních postojů k řešením rozdílných zájmů inherentních konfliktů na mnoha úrovních: vztah mezi jednotlivcem a státem a současný obsah základních práv a svobod, zaměstnanci-zaměstnavatelé, jak mají být velké daně, koho, co a jak danit, atd.
Pana generála Pavla si nejsem schopen zařadit, nejspíš se mi prezidentská vize v jejím souhrnu a výzva k navrácení řádu a klidu evokuje ideál moudře řízené harmonické společnosti oproti ideálu laissez faire. Pokud by to tak bylo, tak velká podpora Petra Pavla v tradičně pravicové Praze v prvním kole by byla paradoxem. Paradoxem i proto, že připustil potřebnost zákona proti dezinformacím.
Řád a klid. Zákon proti dezinformacím. Protektorátní a normalizační klid na práci. Nemohu si odpustit uzavřít citacemi z programového prohlášení vlády ČSSR z 16. 10. 1969:
Duben 1969 je rozhodujícím úderem pravicovým silám v Komunistické straně Československa a je signálem k promyšlené, cílevědomé práci směřující k úplné politické konsolidaci v Československu. Pro tuto etapu je především charakteristická koncepční a soustavná činnost komunistické strany a socialistického státu, jejímž cílem je vyloučit ze života naší země chaos a živelnost, odstranit nebezpečí vzniku nových krizí a postupně vytvářet takové společenské podmínky, které umožní soustředit veškerou pozornost a úsilí na plnění programu dalšího rozvoje socialistické společnosti. Období, které uplynulo od dubna, bylo vyplněno houževnatým úsilím komunistické strany a vlády vytvářet krok za krokem normální podmínky pro práci a život lidí....
... Konsolidace vztahů k Sovětskému svazu a dalším socialistickým zemím pokračuje úspěšně. Práce tisku, rozhlasu a televize se postupně zaměřuje na aktivní vyjadřování politiky ústředního výboru Komunistické strany Československa a socialistického státu...
... Výrazně stoupá intenzita ideologické formy boje, úsilí o deformaci marxismu a o narušení společenského vědomí obyvatel socialistických zemí....
... Budeme dbát o to, aby tisk, rozhlas a televize aktivně pomáhaly uskutečňovat politiku socialistického státu. Důsledně povedeme pracovníky státního aparátu k činorodé práci pro naši společnou věc a zajistíme, aby ve státním aparátu pracovali lidé, kteří nekompromisně stojí na pozicích kursu vlády a státu. Budeme usilovat o socialistickou výchovu občanů naší republiky. ...
Obavy z vlivu lobbisty
Protože je Petr Pavel v politice nováčkem, jeho kandidatura může budit rozpaky kvůli lobbistovi, který byl u kampaně Jiřího Drahoše a teď je u kampaně generála Pavla. Pan Petr Kolář, který od začátku pomáhá Petru Pavlovi, je angažován ve velké mezinárodní právní kanceláři, která se lobbováním pro své klienty zabývá.
Lobbing je v ČR kontroverzní, s tím se ztotožňuji, zejména pokud je klientem lobbisty zahraniční subjekt.
Skutečnosti uvedené níže spolu nemusí, ale mohou souviset. Motivace a záměry různých zmíněných subjektů mohou být legitimní. Interpretace je na každém.
Integrovaná právnická společnost SQUIRE Patton Boggs je registrovaná v USA jako lobbista. Podle zprávy Agentury Bloomberg z roku 2021 byla 9. největší z celkem více než 2000 lobbistů registrovaných. Její roční obrat byl 24,4 mil. USD, tj. cca 550 mil. Kč. Společnost má více poboček po světě.
Bývalý velvyslanec v USA, Rusku a jinde Petr Kolář v této společnosti působí od roku 2014. Nyní je na pozici seniorního externího poradce. Podle informací z roku 2014 měli spolupracovat v oboru Public Policy Advocacy.
Public Policy Advocacy (PPA, lobbování v širším slova smyslu) znamená všeobecně aktivity, které ovlivňují osoby s rozhodovací pravomocí (zákonodárci, různé orgány státní správy, samosprávy, ale samozřejmě i prezident nebo ČNB). Tyto aktivity zahrnují vedení sporů, lobbování v běžném významu (tj. snahu ovlivnit konkrétní legislativu její změnou, zavedením nové právní normy nebo blokování právní normy nežádoucí z pohledu lobbisty nebo jeho klienta). Do PPA patří také veřejné vzdělávací a publikační aktivity zaměřené na některou zájmovou oblast, vytváření vztahů, poradenská a analytická činnost.
Petr Kolář mezi svými mnoha obchodními zkušenostmi uvádí ve svém resumé společnosti SQUIRE poskytování poradenství českým a mezinárodním společnostem podnikajícím a investujícím mimo jiné v energetice, vojenském průmyslu, tabákovém průmyslu, loterijním průmyslu, bankovnictví. Uvádí také, že radí českým politikům v oblasti bezpečnosti, obrany a mezinárodních vztahů.
Připustil omezení svobody slova
Petr Pavel v diskuzi na České Televizi připustil možnou potřebnost zákona proti dezinformacím.
Zákon proti dezinformacím a jeho uplatňování je jen orwellovské přejmenování cenzury. Konkrétní podoba není známá, ale znamenal by nejspíše, že úředníci nebo nějaký specializovaný represivní orgán budou rozhodovat, co je přípustná pravda a co je fáma, že některé texty nebo média budou zapovězeny, přístup k nim omezován, jejich vyhledávání a sdílení postihováno.
Ve svém důsledku cenzura znamená státní kontrolu nad tím, co si smí občané myslet. Znamená to převrácení role jednotlivce a státu, neboť ve svobodné společnosti mají moc neboli možnost prosazovat svou vůli občané, stát je jim podřízen. Demokracie je pak způsobem, kterým se mezi sebou jednotlivci – v ideálním případě spravedlivě – dohodnou na společných záležitostech. Naopak společnost, ve které stát má nejen monopol na donucovací prostředky, ale kde také může určit přípustnost idejí a výkladu skutečnosti, nemůže být svobodná. Historická zkušenost ukazuje, že se stane totalitní diktaturou.
Může se stát, že svobodná společnost ve své větší části podlehne na čas omylu, bludné ideologii nebo manipulativní propagandě a v důsledku stát udělá rozhodnutí s nepříznivými důsledky. Tomáš Garrigue Masaryk řekl: „Demokracie má své chyby, protože občané mají své chyby. Jaký pán, takový krám.“
S rizikem, že svobodná společnost udělá kolektivně chyby lze žít. Je-li je zachována svoboda slova a svoboda získávat informace, je možná náprava omylů – svobodná společnost je běh na dlouhou trať. Zároveň lze důsledky chybných kolektivních rozhodnutí omezit zmenšením státu nebo omezením jeho monopolní moci, tj. přechodem k samosprávné demokracii.
Alternativy ke svobodné společnosti jsou hrozivé. Velký stát dělá velké chyby a v totalitní diktatuře nemusí být korekce možná. Navíc při současné úrovni informačních technologií existuje smrtelné riziko, že z totalitní diktatury nebude cesty zpět. Je děsivé si představovat, jak by vše dopadlo, kdyby totalitní režimy minulého století měly k dispozici lepší technologie. A bohužel situace v některých zemích těmto děsivým představám dává první konkrétní obrysy.
Zdroje:
https://www.generalpavel.cz/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Pavel
https://web.archive.org/web/20230115161827/https://www.idnes.cz/volby/prezidentske/2023/petr-pavel-zivotopis-prezident-kandidat-hrad.A221123_085710_prezidentske-volby-2023_rapc
https://ekonom.cz/c1-61598690-nema-cenu-nic-skryvat-delame-i-lobbing
https://www.squirepattonboggs.com/en/professionals/k/kolar-petr
Bloomberg Government, 2021: Top-Performing Lobbying Firms